3. ledna neděle
Motýlu na nebi
jsou chrámové budovy
vzhůru nohama
Haiku v překladu Antonína Límana
4. ledna pondělí
Žili spolu pětatřicet let. Elišku Gabriel bavil i vzrušoval, zároveň jí ale unikal jako neklidný sen a nikdy jí úplně nepatřil. Nevýslovně to bolelo, protože mívala dojem, že ji manžel vůbec nepotřebuje, že zůstává jen jeho stínem a její život nemá vlastní smysl. Ale pak si vždycky řekla, že se koneckonců pro život s Gabrielem rozhodla sama a nikdo ji nenutil. Nikdy si nezvykla stěžovat rodině ani kamarádkám, že ji manžel zanedbává, zatímco ona ho nosí v hlavě celé dny a noci. Opakovala jen, že ji bolí záda, hlava nebo žaludek, a často polehávala anebo jí zničehonic začaly tryskat slzy.
Dokud žil, pokaždé zdvořile a roztržitě vyslechl její stížnosti, někdy ji pohladil a šel si po svých. Soudil, že hezké, pilné a oddané ženy bývají labilní a je třeba to vydržet. Pro Elišku bylo nejhorší právě vědomí, že se Gabriel musí snažit, aby na ni nekřičel, a že je mu její trápení vlastně lhostejné.
„Aspoň jsem se nenudila,“ utěšovala se, když zemřel.
Tereza Brdečková Alhambra
5. ledna úterý
Když jsem ještě býval malý kluk,
kluci já měl sen.
Sníval jsem ho každý,
každý všední den.
Jednoho dne v neděli,
když naši za babičkou odjeli,
pátral jsem v mámině šatníku,
střevíce padly k mému kotníku.
Teplý letní den
venku samci motýlí
řekl jsem si po chvíli
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Buď taky gay
Dnes už jsem si jistý
že naše planeta je na oběžné dráze
teplej květ,
teplej je i vesmír
však i Antarktida roztaje již za šest let
Slunce svítí každý den
tak neváhej a pojď se mnou ven
Podívej teplá žížala, pes i rostlina
vždyť fotosyntéza by bez nás nebyla
venku samci motýlí tulipány pylují
řekněme si po chvíli
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Buď taky gay
Teplej sysel, teplá vydra
mečoun je gay taky
v potoce jsou teplý ryby
všude vidím teplý mraky
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Já jsem gay, jsem gay, jsem teplej
Buď taky gay..
Nightwork
6. ledna středa
Ježíšek
Sníh jiskří, křupe pod botou
Vzduch hraje si, čechrá vlasy
Králové jdou, kam asi tři králové jdou
Teplo je pod střechou kde štěstí spí
Marie směje se, oslové kýchají
Všichni se usmívaj, vždyť narodil se Jéžišek
Josef obchází, hladí si fousy
Noc je tichá, mráz nevadí
Andělé si v nebi po svém hvízdají
Pastýři opitý maj vidění
Že vstát mají ať vidějí
Že narodil se nám všem Jéžišek
Ptáci cvrdlikaj, jaro přichází
Milenci nedýchaj, jako když čekají
Boží početí není věcí všední
Králové klekají, království dát chtějí
Dědci kývají, není to bláhové
Vždyť narodil se nám všem Jéžišek
Lidé se loudají, někteří zívají
Jiní se motají, prasátko vidějí
Jak zázrakem žádnej zlej není
Teď se usmějí, vlídný slova hledají
Prskavky prskají, svíčky kapají
Co nám as přinesl Jéžišek
Pohádku z Betléma, kde na hnoji
Sedí sluníčko, všichni šeptají
Že viděj nejkrásnější vánoční sen
Noc kraj obchází, smutky ti rozhází
Ani pití s tebou tak fajn nezachází
A to nám přinesl Jéžišek
Jaroslav Hutka
Tajně
Tajně upřednostním jogurt před masem,
tajně skrývám, mlžím kdo já jsem!
Tajně líbám písmo psané pastelkou
tajně po práci si hraju na Velkou.
Tajně sypu zrní do misky,
tajně nedojídám ohryzky,
tajně uléhám, když není tma,
pro dva prostírám, byť nejsme dva!
Tajně píšu smutné pohádky,
tajně topím lodní posádky
tajně jako myška hrabavá
toužím po srdci, co zůstává.
Tajně sbírám listy do knížky,
tajně stavím mosty do výšky,
aby překročily vešeré:
hloupé, mělké, slepé, umělé…
Zuza píše zeleně
7. ledna čtvrtek
Smrt umírajícího v sadě
Mlčím vás, jabloně! A vítr očí vzdouvá
plachty mých víček v starost o dva sněhy,
před jejichž bělostí pohled mé krve couvá,
zapřen do rány něhy.
Ležím kříž odříkání. umřít! A přec tu je
zachvění údivu, jež vlní dech můj sem.
Podobně dar se ještě pohybuje
na citu přijatém.
V radostném smíření, že země všemu předcházela,
bys křídla obhájil, můj dech se zvedá teď, můj rod.
Mlčící jabloně! slovo jablka ústa má bys chtěla –
k vám z lože sestupuji, přicházím – – A přece od.
Vladimír Holan
8. ledna pátek
S cizí ženou v cizím pokoji
S cizí ženou v cizím pokoji.
Zdá se, že tu pro mne končí jeden flám.
Na to, kde se začal marně vzpomínám.
Jsem jak vagón, když ho odpojí.
S cizí ženou v cizím pokoji.
Když jsme jednou tady, tak by nemělo
být tu jinak, nežli pěkně veselo.
Proč oba dva teda
chcem zívat až běda?
Jsme jak zašlí svatí v orloji.
Já a cizí žena v cizím pokoji.
S cizí ženou v cizím pokoji.
Tam, kde starý fíkus tiše uvadá.
Ani on už není, co byl za mlada.
Takhle skončí, kdo se spokojí
s péčí ženy v tomhle pokoji.
Kdo mě zná, ten řek’ by: To je k nevíře!
Budík, který tiká na dně talíře,
ten jakoby věřil
a nestranně měřil
kdo se bojí a kdo nebojí
když je s cizí ženou v cizím pokoji.
S cizí ženou v cizím pokoji.
Nějak nejsem ve své kůži, řekl bych.
Snad tu schází něha, snad tu schází hřích.
Nejspíš mi tu schází obojí.
S cizí ženskou v cizím pokoji –
proč jsem předně vůbec, a proč v pyžamu.
Proč se dívám, jak jí zbytek salámu. Fuj!
proč řeknu: Madam,
tak sbohem, já padám.
Vidím, že to za moc nestojí.
Sbohem cizí matko v cizím pokoji.
Proč ta žena v tomhle pokoji
mi však pořád tolik známá připadá.
Stejně jak ten pokoj, jak ta nálada.
Jako rána, co se nehojí.
S cizí ženou v cizím pokoji
už jsem dlouho nebyl, já to nějak splet‘.
Byl jsem tam, kde bydlím nejmíň dvacet let.
A to co mám v domě
je rozhodně pro mě.
Stejně jako chůze v postroji.
Jsem tu se svou ženou ve svém pokoji
- Přísloví 26:7
| Slabé jsou nohy chromého i přísloví v ústech hlupáků. - Přísloví 26:9 | Jako trn v ruce opilého, tak přísloví v ústech hlupáků.
- 2 biblické kousky