Od minulého týdne máme v kabe-lové TV funkci, kdy si můžeme se zpětnou platností pustit cokoli, co program za posledních třicet hodin dal. Tak si skládám vlastní kino. V poledne jsem dneska viděla noční Dány. Nechci si nafukovat televizní čas, ale být si takto dramaturgem je lákavé. Zpětně vidím, že jsem vlastně z dobrých filmů neviděla skoro nic, po deváté večerní mě přemáhá náruč gauče, s desingem povlečení ve slevě. Slunce venku není únorové, den se natahuje a na plotně bublá malá presovačka.M. má prázdniny, je vlídná a přála by si pro sebe jméno Natalia. Tak jsme vymysleli fiktivní scénář, kterak by svobodupřejní rodiče nestanovovali jméno, jen jakési provizorní oslovění. Možnost veta a poslední volby přána by byla potomku. Tak to tak.