Když před týdnem dostali ze skupiny několika do druhého kola prezidentské volby oni postarší pánové, přepadl mě pocit smutku, až bezvýchodnosti. Zrovna ti dva? Oba znalí politiky, oba zralého věku. Ještě chybí, aby použili argument „nikdo slušnější tu není“, který zazněl v 90. letech při volbě Václava Havla, a zardím se nad tou iracionalitou.
A pak to začalo. Smršť mailů, podporujících argumenty Karla Sch. Dává na charitu, bydlel u něj Ivan Jirous a podporuje SANONIM.
I Ministerstvo zahraničí na něj bylo dost a možná mu bylo často k blití. Žeprejzednář. To vzrušuje mužské křesťany od čtyřiceni do senility. I pak si to budou pamatovat.
Miloš Ze. na charitu nedává, je obtloustlý v obličeji, narcistně mele a spolupracoval se Šl. Má milou a přinejmenším loajální dceru. Kdybych jednou kandidovala já, uslyším od dcery své : „Nemám čas mediálně tě podpořit, zrovna jdu do Vaňkovky. „Toho, koho jsme vhodili s Indiánem do urny, považuje za lepšího. Buď se o tom poradilli s milým, nebo má ve věci prezidenta názor.
Pak se rozhořely emoce. Voličů: intelektuálů, androšů, mladých tvůrkyň , jako Berenika a unavených přísedících, jako Klára, manželka a matka.
Tak nevím, aby se Karel nezalekl, co se po něm žádá.
http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=kYDrE6Fy7fI
Miloš video neměl, nebo jsem ho nenašla) Až se nakonec nejklidněji jevili Karel a Miloš.
Dneska to dopadne. Jeden dostane, co chtěl. Ve víru Evropy, to má za to. (Můj vrstevník, postčtyřicetiletý trafikant a amatérský politolog si myslí, že když jsme je volili,mají za to,, že jsou potřeba. A to je důvod, proč nevolí)